Před začátkem play off jsme si o jeho první sezóně v Přerově popovídali s trenérem žen Radimem Vlčkem.

Nastoupil jsi k týmu, který vlastně neexistoval. Jaké byly počátky?

No nebylo to lehké, ale podařilo se nakonec poskládat zajímavé družstvo, které ale mělo velmi málo času se před sezónou poznat. Pamatuju si, jako dnes, jak jsem měl na prvním tréninku tři hráčky a to byl 7. srpen.

Jak jsi spokojený s vývojem tvé práce u družstva?

Nerad hodnotím svoji práci, můžu jen říct, že jsem udělal vše, co jsem mohl, aby tým fungoval a hrál. Hodnotit moji práci musí vedení a lidi, co nám fandí, anebo chodí na zápasy UNIQA extraligy.

Funguje dobře komunikace, když jsou v kádru tři cizinky?

Myslím, že jsme si našli cestu, jak všichni komunikovat. Ale určitě je co zlepšovat, hlavně v mojí angličtině.

O co ses mohl opřít (volejbalově) a co naopak takřka nešlo?

Servis a blok byly činnosti, které byly jako první na úrovni, ale přihrávka a pole nás trápily a pořád trápí. Hlavní jistota pro tým byla Evča Svobodová.

Výsledkový a herní projev se jaksi zasekl na konci základní části. Už víš, čím to asi bylo?

No to je těžká otázka. Já myslím, že tým, který je nejmladší v extralize, to trochu neunesl v hlavách, a taky se začala projevovat nevýhoda úzkého kádru.

Je tu ještě hodně práce, ale ty se jí určitě nebojíš?

To určitě nebojím. Práce nás, tím myslím celý klub, čeká hodně. Ale důležité je, že lidé, kteří v klubu fungují, chtějí také a já věřím v posun dopředu v nejbližších dvou letech.

Co by sis přál do nové sezóny?

Hodně příznivců, pokud možno na domácí utkání plnou halu. Širší kádr, dobrý kolektiv v klubu s pozitivním myšlením a trpělivost mojí rodiny, protože se ženou a dětmi netrávím tolik času, jako když jsem působil v Brně. Výsledky nejsou o přání, ale o práci a když ji budeme všichni dělat na 100 procent, tak ty výsledky budou.